Toto infekční onemocnění je svými příznaky až velmi podobné angíně a často dochází k jejich záměně. Respektive je mononukleóza milně považována za banálnější angínu. A proč je tak snadné tyto nemoci zaměnit? Porovnejte sami, mononukleóza se projevuje teplotou, únavou, bolestí v krku, zvětšenými a zarudlými mandlemi s bělavým povlakem. Jediným ukazujícím faktorem bývá až abnormální únava, při níž jste naprosto nevýkonní a i každodenní povinnosti se zdají nad naše síly. Podstatným rozdílem je však původce nemoci. Zatímco u angíny za propuknutí mohou streptokokové bakterie, mononukleóza je virového původu. Nejčastěji je původcem virus Epstein – Barrové, avšak občas jí může způsobit i cytomegalovirus.
Ten se šíří pomocí slin, proto se mononukleóze často říká také nemoc z líbání. Nebezpečnost viru ční v jeho schopnosti schovat se v organismu a při sebemenším oslabení imunitního systému opět zaútočit. Zkrátka i když jste se vyléčili z příznaků nemoci, můžete kdykoliv opětovně onemocnět bez kontaktu s nakaženou osobou. Krom klasických příznaků angíny se může u pacienta projevit postižení jater a sleziny. Povětšinou se to projeví jejich zvětšením, což může vyvolat jejich bolestivost. Postižení jater se u některých jedinců může projevit i vypuknutím žloutenky, jakožto reakce na nedostatečné odbourávání škodlivých látek.
Zvětšená játra a slezina společně s extrémní únavou jsou jedinými znaky, jenž odlišují mononukleózu od angíny. Při jejich nedostatečné zjevnosti není proto nic těžkého tyto nemoci zaměnit a zvolit antibiotika jako léčbu. A jelikož jejich užívání má účinek pouze na bakteriální infekce, v lepším případě nezaznamenáte žádnou změnu. Virus mononukleózy ale také může na přítomnost některých antibiotik reagovat a objeví se vyrážka. Příznaky na rozdíl od chřipky přetrvávají dlouhodobě, zvláště pak únava, s kterou se nakažení mnohdy potýkají i několik měsíců.