Revmatická horečka je závažná komplikace špatně léčené angíny. I když z pohledu historie je penicilín poměrně novým vynálezem moderní vědy, angínu naši předci prodělávali stejně běžně jako my. Náš organismus si s ní umí poradit poměrně efektivně i bez nich, avšak po dvou týdnech se asi u tří procent pacientů objevilo další mnohem vážnější onemocnění.
Revmatická horečka je neinfekční zánět, za jehož vznikem stojí náš vlastní imunitní systém. Jak se podařilo odhalit, k jejímu propuknutí musí být splněny dva základní předpoklady. Prvním je specifický druh streptokoka skupiny A, jehož jedna povrchová bílkovina je velmi podobná strukturám některých našich buněk. Jelikož nemoc propuká jen u některých pacientů, je za druhý rizikový faktor považována genetická predispozice, která spustí autoimunitní reakci organismu. Jelikož je angína poměrně rozšířenou chorobou, tak k projevům citlivosti k revmatické horečky dochází převážně u dětí. V civilizovaných zemích, kdy je okamžitě po diagnostice angíny nasazen penicilín se jedná již spíše o vzácnější komplikaci, avšak v rozvojových zemích se stále jedná o závažnou chorobu, která má na svědomí více, než třetinu onemocnění srdce.
Revmatická horečka se u každého pacienta projevuje v jiné síle i kvantitě příznaků. Všeobecně se dostavuje horečka, únava, citlivost a bolestivost. Nejčastěji se u pacientů projeví artritida a karditida. Artritida se projevuje záněty kloubů, které jsou zarudlé, bolestivé a často může dojít i k jejich nepohyblivosti. Obzvláště specifické pro revmatickou horečku je stěhovavost, kdy obtíže na jednom kloubu odezní a objeví se na jiném. Mnohem závažnější jsou potíže spojené s napadením buněk srdce. U někoho se může projevovat bolestí na hrudi a poruchami srdečního rytmu, avšak dojde-li k napadení chlopně, může dojít i k jeho selhání. U přibližně 10% pacientů se mohou objevit i kožní příznaky. Erythema marginatum je nebolestivá vyrážka se zánětlivými podkožními uzlíky, která má tendenci se rozšiřovat. V pozdní fázi se výjimečně dostavuje chorea, nebo-li tanec svatého Víta. Ten je důsledkem napadení centrálního nervového systému a projevuje se nekontrolovanými pohyby a nepředvídatelným chováním.